V časopise Historical Studies on Central Europe (HSCE), vydávaném Fakultou humanitních věd Univerzity Loránda Eötvöse (ELTE), právě vyšla další z mých studií, představujících sérii „ohlédnutí“ za naším velkým orálněhistorickým výzkumem soudobých dějin a kultury vojenského historického reenactmentu v českých zemích (2022–2024). Text, nazvaný Oral History Narrators in Czech Military Reenactment: An Epistemological Case Study, se snaží poskytnout prvotní typologii nejrůznějších neprůhledných, arkánních způsobů konstrukce historického vědění ze strany reenactorů. Naprostá většina textů o historickém reenactmentu klade důraz na produkci ztělesněného vědění a koncept těl historických reenactorů jako svébytných archivů. Studie ale rozpoznává další strategie konstrukce vědění, např. nárok, plynoucí z postulovaného symbiotického vztahu s nelidskými aktéry, případně vědění, plynoucí z takzvaného „miazmatického spojení“.
Na našem univerzitním webu ukforum.cz vyšel 
S potěšením jsem se dnes dozvěděl, že na základě nominace 
V tomto týdnu odešla z nakladatelství Karolinum do tiskárny moje třetí monografie, Východ proti Západu – Krymská válka (1853-1856) pohledem historické antropologie. Podle všeho by se měla na pultech knihkupectví objevit do 4-6 týdnů. Tento konflikt je stále – a pro české prostředí to platí více než dvojnásob – dominantně zpodobňován dosti schematickým způsobem jako civilizační konflikt, do jehož nečekané podoby se promítla především zásadní nekompetentnost vojenských elit všech bojujících stran. Prostřednictvím zkoumání zachovaných egodokumentů (deníků, dopisů apod.) celkem 141 jeho účastníků z britské a ruské strany jsem se pokusil přinést zcela jiný pohled, a to pohled na válku zdola, očima nikoli politických pozorovatelů a diplomatů, ale těch, kteří v ní přímo bojovali, trpěli a umírali. V podzimním 
Petr Wohlmuth 