Konec zimního času jsem strávil v nadmíru inspirujícím prostředí na měsíčním výzkumném a výukovém pobytu na Jagellonské univerzitě v Krakově, Fakultě historie, Oddělení historické antropologie a teorie historiografie. Zdejším kolegyním a kolegům, kteří se již dlouho zabývají také orální historií, Martě Kurkowske-Budzan, Marcinovi Jarzabkovi a Marcinovi Stasiakovi, patří velký dík za milé přivítání a podporu. Doufám, že se s nimi uvidíme na zářijové velké výroční mezinárodní konferenci České asociace orální historie (COHA), která se bude zabývat mimo jiné tematikou transnacionální orální historie.
Jsem hrdý na svoji diplomantku Mgr. Markétu Světlíkovou, která se svoji diplomovou prací Ivan Makásek Hiawatha – tvůrce skautingu, zvítězila ve vysokoškolské kategorii IX. ročníku soutěže České asociace orální historie (COHA) o nejlepší orálněhistorické studentské práce! Více informací na webu COHA zde.
… a o týden později se vydání dočkal i druhý můj text, reprezentující pomyslný druhý život našeho výzkumného projektu o vojenském reenactmentu, který tentokrát vyšel v International Journal of Military History and Historiography (Brill). Zamýšlí se v širším kulturně-historickém kontextu nad impaktem, který na českou vojenskou reenactorskou scénu vykazuje v roce 2024 odvysílaný a velmi populární tematický seriál České televize, čirou náhodou paralelně vytvářený během doby trvání našeho projektu, který komunikuje podle mého soudu vzhledem k reenactorské scéně velmi cizorodé symbolické významy.
V The Journal of Slavic Military Studies mi právě vyšla studie, reprezentující pokračující „druhý život“ našeho reenactorského výzkumného projektu, který skončil v prosinci 2024. Politika paměti na druhou světovou válku a zvláště její dramatické a násilné zakončení v českých zemích, se v posledních letech viditelně proměňuje. Sovětské „osvobození“ je chápáno čím dál silněji jako pouhá mezihra, anticipující nástup nového totalitního režimu, tentokrát stalinistického. Ve stínu tohoto přehodnocení role Sovětského svazu se ovšem začíná měnit i pohled na „německé“ historické aktéry, kteří se v létě roku 1945 stali oběťmi brutální vlny odvetného násilí, páchaného na válečných zajatcích nacistických ozbrojených sil – i na etnokulturnně německých civilistech. Ke změně dříve dominantního obrazu již delší dobu nenápadně, ale přesto přispívají také historičtí reenactoři druhoválečných německých ozbrojených sil. Vojenský historický reenactment ve střední a východní Evropě je fascinující, komplexní, nesmírně bohatý a dosud jen základním způsobem uchopený fenomén.
Mám to štěstí, že září a říjen trávím na stáži na Fakultě historie Varšavské univerzity. Skvělý čas, kdy přednáším pro kolegyně a kolegy, doktorandy i magisterské studenty (jedna z mých přednášek byla zařazena do prestižního interdisciplinárního semináře Čtvrtky s historickou sociologií) – a společně s několika dalšími ze tří dalších univerzit postupujeme na cestě směrem k budoucímu podání rozsáhlého mezinárodního projektu, věnujícího se temnějším „undercurrents“ vojenského historického reenactmentu ve střední a výchovní Evropě. Varšavská univerzitní knihovna je navíc skvělé místo pro psaní. Čeká mě ještě jedna přednáška příští týden a pak už se zase vracím ke své alma mater do Prahy…
Přijďte šestého května v šest hodin do kavárny Na Boršově v Praze, budeme s Jiřím a Přemyslem uvádět svoji nedávno vydanou knihu o vojenském historickém reenactmentu!
Únor a začátek března jsem strávil na univerzitě v dánském Aarhusu na School of Culture and Society, katedře Global Studies, kde jsem měl tu čest přednášet na téma teorie orální historie a rovněž seznámit mezinárodní odbornou veřejnost s výsledky našeho orálněhistorického výzkumu militárního historického reenactmentu v českých zemích. Čas na této skvělé univerzitě utekl jak voda. V Aarhusu mimo jiné na School of Anthropology působí jeden z předních expertů na reenactment studies, prof. Mads Daugbjerg, se kterým jsem rovněž měl tu možnost se setkat a konzultovat. Mým průvodcem na univerzitě byl skvělý bohemista a historik Peter Bugge, kterému patří můj velký dík. Děkuji také historičce Adéle Sobotkové, která působí v Aarhusu na School of Culture and Society a jejíž nejnovější projekt zkoumání historie civilní obrany v Dánsku během studené války mě velmi zaujal.
S velkým potěšením oznamuji, že dnes dorazily z tiskárny první kusy našich Vojáků věčné války, kteří jsou již k dispozici v knižní distribuci nakladatelství Karolinum. E-shop Karolinum zde.
Příští týden, tedy patnáctého ledna 2025, se na pultech knihkupectví ocitne plod našeho tříletého výzkumného projektu, zaměřeného na soudobé dějiny a kulturu vojenského historického reenactmentu v českých zemích. Kolektivní monografie Vojáci věčné války, za níž stojím jednak já coby editor a spoluautor a dále kolegyně Lenka Hadarová a kolegové Jiří Hlaváček a Přemysl Vacek, už při letmém pohledu představuje pouze pomyslný první díl, prezentující zkoumání tak nesmírně bohatého kulturně-historického fenoménu. Informace na webu nakladatele (Karolinum) zde. Je těžké shrnout v krátkém odstavci tři hektické roky, kdy jsme se nořili do v českém prostředí zatím téměř naprosto neprozkoumané problematiky. Text je teoreticky metodologicky ukotven do postpozitivistické orální historie a reenactment studies po afektivním obratu. Přestože se nám nepodařilo získat prostředky na další výzkum, tak z pole výzkumu vojenského historického reenactmentu neodcházíme. Vojenský historický reenactment znamená mnohem více, než jen skupinu lidí, oblečených do „podivných“ uniforem a jedná se o aktivitu, významně ovlivňující naši politiku paměti a produkci historického významu ve vztahu i k těm nejvýznamnějším symbolickým historickým centrům našich dějin. Jinými slovy: narazili jsme na obrovskou a nevídanou hloubku problematiky, kterou naše jednotlivé konceptuálně ukotvené kapitoly (produkce historického významu, násilí a tělesnost, gender, aktérství zbraní, afekty nostalgie apod.) zatím „pouze“ na pěti stech stranách načrtávají. – Petr Wohlmuth, ed., Vojáci věčné války. Militární reenactment v českých zemích mezi historickou rekonstrukcí a nevyřízenými účty dějin (Karolinum: Praha, 2024), 492 s.
Něco se již intenzivně chystá a zdá se, že prosinec bude naplněn novými zprávami a rovněž publikacemi. Není divu: posledních několik měsíců z tříletého grantu bývá obvykle typických dokončováním harmonogramu projektů… Prozatím tedy jen teaser a vězte, že všechno probíhá dobře.
Petr Wohlmuth 