V časopise Historical Studies on Central Europe (HSCE), vydávaném Fakultou humanitních věd Univerzity Loránda Eötvöse (ELTE), právě vyšla další z mých studií, představujících sérii „ohlédnutí“ za naším velkým orálněhistorickým výzkumem soudobých dějin a kultury vojenského historického reenactmentu v českých zemích (2022–2024). Text, nazvaný Oral History Narrators in Czech Military Reenactment: An Epistemological Case Study, se snaží poskytnout prvotní typologii nejrůznějších neprůhledných, arkánních způsobů konstrukce historického vědění ze strany reenactorů. Naprostá většina textů o historickém reenactmentu klade důraz na produkci ztělesněného vědění a koncept těl historických reenactorů jako svébytných archivů. Studie ale rozpoznává další strategie konstrukce vědění, např. nárok, plynoucí z postulovaného symbiotického vztahu s nelidskými aktéry, případně vědění, plynoucí z takzvaného „miazmatického spojení“.