Téma

Můj zájem o vojenskou historii se začal odvíjet od prvotního zájmu o snahy památkově chránit a rekonstruovat velké bastionové pevnosti Terezín a Josefov. Tento zájem jsem postupně začal rozšiřovat směrem k obecnějším otázkám v souvislosti se studiem a působením na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy.

Časově se soustředím především na evropský raný novověk (1494 – 1789). V tomto období se evropské vojenství zejména v západoevropských regionech otáčelo kolem pevnostní války. Sociální a kulturní kontext vedení války v této době se do značné míry odvíjel od dynamiky historicko-sociálního vývojového procesu takzvané vojenské revoluce (Roberts, Parker, Black ad.), která závisela na neustálé rekonfiguraci poměru síly obranných technik vůči útočným a naopak. Velké bastionové pevnosti jako například francouzské Lille, či Tournai, nizozemské Bergen-op-zoom, Breda nebo Naarden, benátské jako Famagusta nebo Nikósie, popřípadě habsburské jako Vídeň, Bělehrad nebo Karlsburg, představovaly pomyslné pilíře moci svých panovníků. Z logistických důvodů se nedaly obcházet a ponechávat blokované v zázemí, jak se stalo standardem po napoleonských válkách. Musely se postupně dobýt. Jejich převážně zdlouhavá a krvavá dobývání vyžadovala enormní vojenské vypětí na straně útočníka a nové metody sociální organizace a disciplinace. Rozumět evropskému vojenství raného novověku tak do značné míry znamená porozumět dynamice evropské pevnostní války této doby.

Ve své práci vycházím z třech teoretických zdrojů. Prvním je historická sociologie, uchopující dlouhodobý historicko-sociální vývojový proces vojenské revoluce, mající nesmírný vliv na dobové vojenství. Druhým je historická antropologie, poskytující prostřednictvím kulturních dějin války schopnost porozumět dobové kultuře války, konceptuálnímu světu, v němž žili, přemýšleli a také umírali její protagonisté. Třetím je teorie militární mechaniky britského vojenského historika Johna Keegana, neboli snaha obsáhnout dobovou vojenskou vědu, především ve smyslu, v jakém dobové vojenství a jeho technologie a bojové techniky vytvářely rámec pro rozvažování a jednání aktérů války – vojáků a jejich velitelů. Militární mechanika se navíc neustále měnila a rekonfigurovala v závislosti na postupu procesu vojenské revoluce. Skrze konkrétní konfiguraci militární mechaniky se nám také vyjevuje dobová kultura války. Všechny tři disciplíny nebo koncepty tedy pokládám za interdependentní a jejich společné uchopení pokládám za snahu o provozování interdisciplinární militární historické vědy, jak stojí v záhlaví mého webu.

Původně se můj web jmenoval Vauban versus Foucault, což vyjadřovalo snahu chápat vojenskou historii (v případě pevnostní války zosobněnou nejlépe ve jméně maršála Vaubana), ve světle společenskovědních teorií, které v tomto případě zastupoval Michel Foucault. Jeho teorii heterotopických míst jsem ve své bakalářské práci aplikoval na problematiku dlouhého trvání pevnostního města Josefov a během psaní tohoto textu mě před očima vyvstávala právě tato dualita – Vauban versus Foucault.

 

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s