
S velkým potěšením oznamuji, že dnes dorazily z tiskárny první kusy našich Vojáků věčné války, kteří jsou již k dispozici v knižní distribuci nakladatelství Karolinum.
E-shop Karolinum zde.

S velkým potěšením oznamuji, že dnes dorazily z tiskárny první kusy našich Vojáků věčné války, kteří jsou již k dispozici v knižní distribuci nakladatelství Karolinum.
E-shop Karolinum zde.
Příští týden, tedy patnáctého ledna 2025, se na pultech knihkupectví ocitne plod našeho tříletého výzkumného projektu, zaměřeného na soudobé dějiny a kulturu vojenského historického reenactmentu v českých zemích. Kolektivní monografie Vojáci věčné války, za níž stojím jednak já coby editor a spoluautor a dále kolegyně Lenka Hadarová a kolegové Jiří Hlaváček a Přemysl Vacek, už při letmém pohledu představuje pouze pomyslný první díl, prezentující zkoumání tak nesmírně bohatého kulturně-historického fenoménu. Informace na webu nakladatele (Karolinum) zde. Je těžké shrnout v krátkém odstavci tři hektické roky, kdy jsme se nořili do v českém prostředí zatím téměř naprosto neprozkoumané problematiky. Text je teoreticky metodologicky ukotven do postpozitivistické orální historie a reenactment studies po afektivním obratu. Přestože se nám nepodařilo získat prostředky na další výzkum, tak z pole výzkumu vojenského historického reenactmentu neodcházíme. Vojenský historický reenactment znamená mnohem více, než jen skupinu lidí, oblečených do „podivných“ uniforem a jedná se o aktivitu, významně ovlivňující naši politiku paměti a produkci historického významu ve vztahu i k těm nejvýznamnějším symbolickým historickým centrům našich dějin. Jinými slovy: narazili jsme na obrovskou a nevídanou hloubku problematiky, kterou naše jednotlivé konceptuálně ukotvené kapitoly (produkce historického významu, násilí a tělesnost, gender, aktérství zbraní, afekty nostalgie apod.) zatím „pouze“ na pěti stech stranách načrtávají.
– Petr Wohlmuth, ed., Vojáci věčné války. Militární reenactment v českých zemích mezi historickou rekonstrukcí a nevyřízenými účty dějin (Karolinum: Praha, 2024), 492 s.

Hledím-li zpětně na rok 2023 (a ostatně i na rok letošní), musím přiznat, že hektičnost akademického provozu je něco, s čím bude nutné se začít lépe vyrovnávat. Náš projekt zkoumání paměti a zkušenosti českých vojenských reenactorek a reenactorů si vyžádal nás celé a když nyní sedím ve své kanceláři, poté, co v neděli krátce před půlnocí byl rukopis naší kolektivní monografie odeslán do nakladatelství (Karolinum) do recenzního řízení, ohlížím se zpět a vidím nejen oněch již téměř 130 pořízených orálně-historických rozhovorů, ale i celou řadu textů, dílem již publikovaných a dílem chystaných k vydání… ale patrně nejzřetelněji vidím ze všeho ono neuvěřitelné nejen intelektuální dobrodružství, které nám ponor do dějin a kultury militárního reenactmentu v českých zemích přinesl. Teď jsme se dostali zpět nad hladinu a já i kolegové a kolegyně (Lenka Hadarová, Jiří Hlaváček a Přemysl Vacek) jsme za to zároveň rádi i neradi: dobře víme, že přestože odevzdaný rukopis má mírně monstrózní rozměry—zatím cca 650 normostran), podařilo se nám (doufejme) pouze načrtnout základní problémy a interpretační linie naší problematiky. Odhalená historická změna kulturních obsahů, forem a procesů je tak fascinující, že bychom se velmi rádi problematice věnovali i další tři roky. Leč to nezáleží jen na nás. Prozatím tedy přijměte prosím pozdrav od „vynoření se“ zpod hladiny a několik skromných doporučení na již existující výstupy:
Zanedlouho – patrně snad již v těchto dnech – vychází další studie, můj text, který byl laskavě přijat do Acta Poloniae Historica, a v recenzním řízení v dalším zahraničním časopise je skvělá studie Lenky Hadarové. V závěrečné fázi přípravy je také má kapitola ve skvělé kolektivní monografii Živé pevnosti editorů Mileny Lenderové a Vítězslava Prchala, na kterou se velice těším! Na poslední rok se k našemu týmu přidal i výborný doktorand z naší fakulty, Josef Řičář, který pracuje na velmi inovativním a v českém i minimálně středoevropském kontextu naprosto unikátním „animal studies“ textu o aktérství zvířat v historickém reenactmentu.
Na našem univerzitním webu ukforum.cz vyšel rozhovor, který jsem na podzim vedl s Lucií Kettnerovou. Věnuje se mé poslední monografii v roku 2020, která se z historickoantropologické perspektivy věnovala krymské válce a obléhání Sevastopolu.
S potěšením jsem se dnes dozvěděl, že na základě nominace nakladatelství Karolinum jsem se z rozhodnutí Správy odkazu Egona Erwina Kische a Klubu autorů literatury faktu stal pro rok 2021 laureátem Hlavní mezinárodní Ceny Egona Erwina Kische, a to za svoji třetí monografii Východ proti Západu? Krymská válka (1853-1856) pohledem historické antropologie. Tohoto ocenění si vážím a děkuji za něj!
V tomto týdnu odešla z nakladatelství Karolinum do tiskárny moje třetí monografie, Východ proti Západu – Krymská válka (1853-1856) pohledem historické antropologie. Podle všeho by se měla na pultech knihkupectví objevit do 4-6 týdnů. Tento konflikt je stále – a pro české prostředí to platí více než dvojnásob – dominantně zpodobňován dosti schematickým způsobem jako civilizační konflikt, do jehož nečekané podoby se promítla především zásadní nekompetentnost vojenských elit všech bojujících stran. Prostřednictvím zkoumání zachovaných egodokumentů (deníků, dopisů apod.) celkem 141 jeho účastníků z britské a ruské strany jsem se pokusil přinést zcela jiný pohled, a to pohled na válku zdola, očima nikoli politických pozorovatelů a diplomatů, ale těch, kteří v ní přímo bojovali, trpěli a umírali. V podzimním katalogu Karolina je kniha představena na stranách 14-15 včetně krátké ukázky.