Zářijová a říjnová Varšava

Mám to štěstí, že září a říjen trávím na stáži na Fakultě historie Varšavské univerzity. Skvělý čas, kdy přednáším pro kolegyně a kolegy, doktorandy i magisterské studenty (jedna z mých přednášek byla zařazena do prestižního interdisciplinárního semináře Čtvrtky s historickou sociologií) – a společně s několika dalšími ze tří dalších univerzit postupujeme na cestě směrem k budoucímu podání rozsáhlého mezinárodního projektu, věnujícího se temnějším „undercurrents“ vojenského historického reenactmentu ve střední a výchovní Evropě. Varšavská univerzitní knihovna je navíc skvělé místo pro psaní. Čeká mě ještě jedna přednáška příští týden a pak už se zase vracím ke své alma mater do Prahy…

Vzpomínka na Aarhus

Únor a začátek března jsem strávil na univerzitě v dánském Aarhusu na School of Culture and Society, katedře Global Studies, kde jsem měl tu čest přednášet na téma teorie orální historie a rovněž seznámit mezinárodní odbornou veřejnost s výsledky našeho orálněhistorického výzkumu militárního historického reenactmentu v českých zemích. Čas na této skvělé univerzitě utekl jak voda. V Aarhusu mimo jiné na School of Anthropology působí jeden z předních expertů na reenactment studies, prof. Mads Daugbjerg, se kterým jsem rovněž měl tu možnost se setkat a konzultovat. Mým průvodcem na univerzitě byl skvělý bohemista a historik Peter Bugge, kterému patří můj velký dík. Děkuji také historičce Adéle Sobotkové, která působí v Aarhusu na School of Culture and Society a jejíž nejnovější projekt zkoumání historie civilní obrany v Dánsku během studené války mě velmi zaujal.

Tři roky v terénu… a v knihovně…

Příští týden, tedy patnáctého ledna 2025, se na pultech knihkupectví ocitne plod našeho tříletého výzkumného projektu, zaměřeného na soudobé dějiny a kulturu vojenského historického reenactmentu v českých zemích. Kolektivní monografie Vojáci věčné války, za níž stojím jednak já coby editor a spoluautor a dále kolegyně Lenka Hadarová a kolegové Jiří Hlaváček a Přemysl Vacek, už při letmém pohledu představuje pouze pomyslný první díl, prezentující zkoumání tak nesmírně bohatého kulturně-historického fenoménu. Informace na webu nakladatele (Karolinum) zde. Je těžké shrnout v krátkém odstavci tři hektické roky, kdy jsme se nořili do v českém prostředí zatím téměř naprosto neprozkoumané problematiky. Text je teoreticky metodologicky ukotven do postpozitivistické orální historie a reenactment studies po afektivním obratu. Přestože se nám nepodařilo získat prostředky na další výzkum, tak z pole výzkumu vojenského historického reenactmentu neodcházíme. Vojenský historický reenactment znamená mnohem více, než jen skupinu lidí, oblečených do „podivných“ uniforem a jedná se o aktivitu, významně ovlivňující naši politiku paměti a produkci historického významu ve vztahu i k těm nejvýznamnějším symbolickým historickým centrům našich dějin. Jinými slovy: narazili jsme na obrovskou a nevídanou hloubku problematiky, kterou naše jednotlivé konceptuálně ukotvené kapitoly (produkce historického významu, násilí a tělesnost, gender, aktérství zbraní, afekty nostalgie apod.) zatím „pouze“ na pěti stech stranách načrtávají.
– Petr Wohlmuth, ed., Vojáci věčné války. Militární reenactment v českých zemích mezi historickou rekonstrukcí a nevyřízenými účty dějin (Karolinum: Praha, 2024), 492 s.

Hektický rok, nové texty a kniha v procesu

Scéna z filmového reenactmentu, interpretujícího finální fázi cesty estonských vojáků 20. divize zbraní SS během květnových dnů v Československu. Viz má studie in Národopisná revue 5/2023. © War Productions, 2023.

Hledím-li zpětně na rok 2023 (a ostatně i na rok letošní), musím přiznat, že hektičnost akademického provozu je něco, s čím bude nutné se začít lépe vyrovnávat. Náš projekt zkoumání paměti a zkušenosti českých vojenských reenactorek a reenactorů si vyžádal nás celé a když nyní sedím ve své kanceláři, poté, co v neděli krátce před půlnocí byl rukopis naší kolektivní monografie odeslán do nakladatelství (Karolinum) do recenzního řízení, ohlížím se zpět a vidím nejen oněch již téměř 130 pořízených orálně-historických rozhovorů, ale i celou řadu textů, dílem již publikovaných a dílem chystaných k vydání… ale patrně nejzřetelněji vidím ze všeho ono neuvěřitelné nejen intelektuální dobrodružství, které nám ponor do dějin a kultury militárního reenactmentu v českých zemích přinesl. Teď jsme se dostali zpět nad hladinu a já i kolegové a kolegyně (Lenka Hadarová, Jiří Hlaváček a Přemysl Vacek) jsme za to zároveň rádi i neradi: dobře víme, že přestože odevzdaný rukopis má mírně monstrózní rozměry—zatím cca 650 normostran), podařilo se nám (doufejme) pouze načrtnout základní problémy a interpretační linie naší problematiky. Odhalená historická změna kulturních obsahů, forem a procesů je tak fascinující, že bychom se velmi rádi problematice věnovali i další tři roky. Leč to nezáleží jen na nás. Prozatím tedy přijměte prosím pozdrav od „vynoření se“ zpod hladiny a několik skromných doporučení na již existující výstupy:

  1. Studie Jiřího Hlaváčka o reenactmentu ČSLA, nazvaná „Hraní na socialistické vojáčky?“
  2. studie o reenactmentu estonských jednotek SS v českém prostředí, která na aktérské rovině otevírá jeden velmi závažný „nevyřízený účet dějin“.
  3. Studie Přemysla Vacka o reenactmentu raného středověku a zvláště vikingských bojovníků.

Zanedlouho – patrně snad již v těchto dnech – vychází další studie, můj text, který byl laskavě přijat do Acta Poloniae Historica, a v recenzním řízení v dalším zahraničním časopise je skvělá studie Lenky Hadarové. V závěrečné fázi přípravy je také má kapitola ve skvělé kolektivní monografii Živé pevnosti editorů Mileny Lenderové a Vítězslava Prchala, na kterou se velice těším! Na poslední rok se k našemu týmu přidal i výborný doktorand z naší fakulty, Josef Řičář, který pracuje na velmi inovativním a v českém i minimálně středoevropském kontextu naprosto unikátním „animal studies“ textu o aktérství zvířat v historickém reenactmentu.

Vítězství v Soutěži vysoce kvalitních monografií na Univerzitě Karlově (ročník 2022)

snimek-obrazovky-2020-10-14-v-22.35.46-2Nesmírně si vážím toho, že hodnotící komise letošní Soutěže vysoce kvalitních monografií na Univerzitě Karlově moji knihu Východ proti Západu? Krymská válka (1853–1856) pohledem historické antropologie ocenila jako knihu vítěznou. Dělené 1.–2. místo sdílím s monografií, jejímž autorem je hebraista Pavel Sládek z Filozofické fakulty UK. Ještě jednou srdečně děkuji všem, kteří mi pomohli v procesu zrodu mé knihy o krymské válce a také těm, kteří jí přiřkli takové ocenění!

Úspěch na Cenách COHA 2020/21

ceny_coha_spolecnaVelkou radost jsem dnes zažil na předávání Cen České asociace orální historie (COHA) za nejlepší práce, využívající metodu orální historie (ročník 2020/2021). Na pomyslných stupních vítězů totiž  v kategorii prací vysokoškolských první dvě místa ze tří obsadili moji studenti a diplomanti z Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy. Celý příspěvek

Přemysl Vacek: Barokáři

barokariKdyž mě před čtyřmi lety jeden z předních českých loutnistů Přemysl Vacek požádal o vedení orálně-historické diplomové práce na FHS UK, začal tím fascinující dialog o staré hudbě, temporalitě a lidské subjektivitě. Na jeho konci se zjevil suverénní kvalifikační text, který získal fakultní nominaci na významnou Cenu ministra školství. Kvalita textu přímo volala po přetavení do podoby monografie. K tomu naštěstí došlo ve spolupráci s nakladatelstvím Scriptorium. Kniha je nyní v tisku a s trochou štěstí se objeví již na předvánočním knižním trhu. Celý příspěvek