
Hledím-li zpětně na rok 2023 (a ostatně i na rok letošní), musím přiznat, že hektičnost akademického provozu je něco, s čím bude nutné se začít lépe vyrovnávat. Náš projekt zkoumání paměti a zkušenosti českých vojenských reenactorek a reenactorů si vyžádal nás celé a když nyní sedím ve své kanceláři, poté, co v neděli krátce před půlnocí byl rukopis naší kolektivní monografie odeslán do nakladatelství (Karolinum) do recenzního řízení, ohlížím se zpět a vidím nejen oněch již téměř 130 pořízených orálně-historických rozhovorů, ale i celou řadu textů, dílem již publikovaných a dílem chystaných k vydání… ale patrně nejzřetelněji vidím ze všeho ono neuvěřitelné nejen intelektuální dobrodružství, které nám ponor do dějin a kultury militárního reenactmentu v českých zemích přinesl. Teď jsme se dostali zpět nad hladinu a já i kolegové a kolegyně (Lenka Hadarová, Jiří Hlaváček a Přemysl Vacek) jsme za to zároveň rádi i neradi: dobře víme, že přestože odevzdaný rukopis má mírně monstrózní rozměry—zatím cca 650 normostran), podařilo se nám (doufejme) pouze načrtnout základní problémy a interpretační linie naší problematiky. Odhalená historická změna kulturních obsahů, forem a procesů je tak fascinující, že bychom se velmi rádi problematice věnovali i další tři roky. Leč to nezáleží jen na nás. Prozatím tedy přijměte prosím pozdrav od „vynoření se“ zpod hladiny a několik skromných doporučení na již existující výstupy:
- Studie Jiřího Hlaváčka o reenactmentu ČSLA, nazvaná „Hraní na socialistické vojáčky?“
- Má studie o reenactmentu estonských jednotek SS v českém prostředí, která na aktérské rovině otevírá jeden velmi závažný „nevyřízený účet dějin“.
- Studie Přemysla Vacka o reenactmentu raného středověku a zvláště vikingských bojovníků.
Zanedlouho – patrně snad již v těchto dnech – vychází další studie, můj text, který byl laskavě přijat do Acta Poloniae Historica, a v recenzním řízení v dalším zahraničním časopise je skvělá studie Lenky Hadarové. V závěrečné fázi přípravy je také má kapitola ve skvělé kolektivní monografii Živé pevnosti editorů Mileny Lenderové a Vítězslava Prchala, na kterou se velice těším! Na poslední rok se k našemu týmu přidal i výborný doktorand z naší fakulty, Josef Řičář, který pracuje na velmi inovativním a v českém i minimálně středoevropském kontextu naprosto unikátním „animal studies“ textu o aktérství zvířat v historickém reenactmentu.
Nesmírně si vážím toho, že hodnotící komise letošní Soutěže vysoce kvalitních monografií na Univerzitě Karlově moji knihu
Velkou radost jsem dnes zažil na předávání Cen České asociace orální historie (COHA) za nejlepší práce, využívající metodu orální historie (ročník 2020/2021). Na pomyslných stupních vítězů totiž v kategorii prací vysokoškolských první dvě místa ze tří obsadili moji studenti a diplomanti z Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy.
Když mě před čtyřmi lety jeden z předních českých loutnistů