Mám to štěstí, že září a říjen trávím na stáži na Fakultě historie Varšavské univerzity. Skvělý čas, kdy přednáším pro kolegyně a kolegy, doktorandy i magisterské studenty (jedna z mých přednášek byla zařazena do prestižního interdisciplinárního semináře Čtvrtky s historickou sociologií) – a společně s několika dalšími ze tří dalších univerzit postupujeme na cestě směrem k budoucímu podání rozsáhlého mezinárodního projektu, věnujícího se temnějším „undercurrents“ vojenského historického reenactmentu ve střední a výchovní Evropě. Varšavská univerzitní knihovna je navíc skvělé místo pro psaní. Čeká mě ještě jedna přednáška příští týden a pak už se zase vracím ke své alma mater do Prahy…
Přijďte šestého května v šest hodin do kavárny Na Boršově v Praze, budeme s Jiřím a Přemyslem uvádět svoji nedávno vydanou knihu o vojenském historickém reenactmentu!
Únor a začátek března jsem strávil na univerzitě v dánském Aarhusu na School of Culture and Society, katedře Global Studies, kde jsem měl tu čest přednášet na téma teorie orální historie a rovněž seznámit mezinárodní odbornou veřejnost s výsledky našeho orálněhistorického výzkumu militárního historického reenactmentu v českých zemích. Čas na této skvělé univerzitě utekl jak voda. V Aarhusu mimo jiné na School of Anthropology působí jeden z předních expertů na reenactment studies, prof. Mads Daugbjerg, se kterým jsem rovněž měl tu možnost se setkat a konzultovat. Mým průvodcem na univerzitě byl skvělý bohemista a historik Peter Bugge, kterému patří můj velký dík. Děkuji také historičce Adéle Sobotkové, která působí v Aarhusu na School of Culture and Society a jejíž nejnovější projekt zkoumání historie civilní obrany v Dánsku během studené války mě velmi zaujal.
S velkým potěšením oznamuji, že dnes dorazily z tiskárny první kusy našich Vojáků věčné války, kteří jsou již k dispozici v knižní distribuci nakladatelství Karolinum. E-shop Karolinum zde.
Příští týden, tedy patnáctého ledna 2025, se na pultech knihkupectví ocitne plod našeho tříletého výzkumného projektu, zaměřeného na soudobé dějiny a kulturu vojenského historického reenactmentu v českých zemích. Kolektivní monografie Vojáci věčné války, za níž stojím jednak já coby editor a spoluautor a dále kolegyně Lenka Hadarová a kolegové Jiří Hlaváček a Přemysl Vacek, už při letmém pohledu představuje pouze pomyslný první díl, prezentující zkoumání tak nesmírně bohatého kulturně-historického fenoménu. Informace na webu nakladatele (Karolinum) zde. Je těžké shrnout v krátkém odstavci tři hektické roky, kdy jsme se nořili do v českém prostředí zatím téměř naprosto neprozkoumané problematiky. Text je teoreticky metodologicky ukotven do postpozitivistické orální historie a reenactment studies po afektivním obratu. Přestože se nám nepodařilo získat prostředky na další výzkum, tak z pole výzkumu vojenského historického reenactmentu neodcházíme. Vojenský historický reenactment znamená mnohem více, než jen skupinu lidí, oblečených do „podivných“ uniforem a jedná se o aktivitu, významně ovlivňující naši politiku paměti a produkci historického významu ve vztahu i k těm nejvýznamnějším symbolickým historickým centrům našich dějin. Jinými slovy: narazili jsme na obrovskou a nevídanou hloubku problematiky, kterou naše jednotlivé konceptuálně ukotvené kapitoly (produkce historického významu, násilí a tělesnost, gender, aktérství zbraní, afekty nostalgie apod.) zatím „pouze“ na pěti stech stranách načrtávají. – Petr Wohlmuth, ed., Vojáci věčné války. Militární reenactment v českých zemích mezi historickou rekonstrukcí a nevyřízenými účty dějin (Karolinum: Praha, 2024), 492 s.
Hledím-li zpětně na rok 2023 (a ostatně i na rok letošní), musím přiznat, že hektičnost akademického provozu je něco, s čím bude nutné se začít lépe vyrovnávat. Náš projekt zkoumání paměti a zkušenosti českých vojenských reenactorek a reenactorů si vyžádal nás celé a když nyní sedím ve své kanceláři, poté, co v neděli krátce před půlnocí byl rukopis naší kolektivní monografie odeslán do nakladatelství (Karolinum) do recenzního řízení, ohlížím se zpět a vidím nejen oněch již téměř 130 pořízených orálně-historických rozhovorů, ale i celou řadu textů, dílem již publikovaných a dílem chystaných k vydání… ale patrně nejzřetelněji vidím ze všeho ono neuvěřitelné nejen intelektuální dobrodružství, které nám ponor do dějin a kultury militárního reenactmentu v českých zemích přinesl. Teď jsme se dostali zpět nad hladinu a já i kolegové a kolegyně (Lenka Hadarová, Jiří Hlaváček a Přemysl Vacek) jsme za to zároveň rádi i neradi: dobře víme, že přestože odevzdaný rukopis má mírně monstrózní rozměry—zatím cca 650 normostran), podařilo se nám (doufejme) pouze načrtnout základní problémy a interpretační linie naší problematiky. Odhalená historická změna kulturních obsahů, forem a procesů je tak fascinující, že bychom se velmi rádi problematice věnovali i další tři roky. Leč to nezáleží jen na nás. Prozatím tedy přijměte prosím pozdrav od „vynoření se“ zpod hladiny a několik skromných doporučení na již existující výstupy:
Studie Jiřího Hlaváčka o reenactmentu ČSLA, nazvaná „Hraní na socialistické vojáčky?“
Má studie o reenactmentu estonských jednotek SS v českém prostředí, která na aktérské rovině otevírá jeden velmi závažný „nevyřízený účet dějin“.
Studie Přemysla Vacka o reenactmentu raného středověku a zvláště vikingských bojovníků.
Zanedlouho – patrně snad již v těchto dnech – vychází další studie, můj text, který byl laskavě přijat do Acta Poloniae Historica, a v recenzním řízení v dalším zahraničním časopise je skvělá studie Lenky Hadarové. V závěrečné fázi přípravy je také má kapitola ve skvělé kolektivní monografii Živé pevnosti editorů Mileny Lenderové a Vítězslava Prchala, na kterou se velice těším! Na poslední rok se k našemu týmu přidal i výborný doktorand z naší fakulty, Josef Řičář, který pracuje na velmi inovativním a v českém i minimálně středoevropském kontextu naprosto unikátním „animal studies“ textu o aktérství zvířat v historickém reenactmentu.
V pátek 18. února jsem s redaktorem Štěpánem Sedláčkem na vlnách Českého Rozhlasu Plus, Studio Leonardo, rozmlouval o naší nedávno vyšlé monografii Mezi pakárnou a službou vlasti. Celý rozhovor si můžete poslechnout zde.
V nakladatelství Academia právě vyšla naše kolektivní monografie Mezi pakárnou a službou vlasti, zachycující bez příkras paměť a zkušenost několika generací českých mužů na povinnou základní vojenskou službu v letech 1968-2004, tedy až do roku zrušení povinné vojny. Editorem byl kolega Jiří Hlaváček z ÚSD AV ČR. Kniha obsahuje mj. moji studii, nazvanou „Armádní disciplinační řád v historické subjektivitě bývalých vojáků základní služby“ (str. 200-282), psanou z pozic post-pozitivistické orální historie, která se v širších souvislostech zabývá fenoménem tzv. mazácké vojny a šikany v ČSLA i porevoluční AČR. Velmi doporučuji tento v českém prostředí vůbec první odborný text, zabývající se tímto opomíjeným, ale přitom společensky dosti ožehavým tématem.Celý příspěvek →
Velkou radost jsem dnes zažil na předávání Cen České asociace orální historie (COHA) za nejlepší práce, využívající metodu orální historie (ročník 2020/2021). Na pomyslných stupních vítězů totiž v kategorii prací vysokoškolských první dvě místa ze tří obsadili moji studenti a diplomanti z Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy. Celý příspěvek →
Když mě před čtyřmi lety jeden z předních českých loutnistů Přemysl Vacek požádal o vedení orálně-historické diplomové práce na FHS UK, začal tím fascinující dialog o staré hudbě, temporalitě a lidské subjektivitě. Na jeho konci se zjevil suverénní kvalifikační text, který získal fakultní nominaci na významnou Cenu ministra školství. Kvalita textu přímo volala po přetavení do podoby monografie. K tomu naštěstí došlo ve spolupráci s nakladatelstvím Scriptorium. Kniha je nyní v tisku a s trochou štěstí se objeví již na předvánočním knižním trhu. Celý příspěvek →