V The Journal of Slavic Military Studies mi právě vyšla studie, reprezentující pokračující „druhý život“ našeho reenactorského výzkumného projektu, který skončil v prosinci 2024. Politika paměti na druhou světovou válku a zvláště její dramatické a násilné zakončení v českých zemích, se v posledních letech viditelně proměňuje. Sovětské „osvobození“ je chápáno čím dál silněji jako pouhá mezihra, anticipující nástup nového totalitního režimu, tentokrát stalinistického. Ve stínu tohoto přehodnocení role Sovětského svazu se ovšem začíná měnit i pohled na „německé“ historické aktéry, kteří se v létě roku 1945 stali oběťmi brutální vlny odvetného násilí, páchaného na válečných zajatcích nacistických ozbrojených sil – i na etnokulturnně německých civilistech. Ke změně dříve dominantního obrazu již delší dobu nenápadně, ale přesto přispívají také historičtí reenactoři druhoválečných německých ozbrojených sil. Vojenský historický reenactment ve střední a východní Evropě je fascinující, komplexní, nesmírně bohatý a dosud jen základním způsobem uchopený fenomén.