Je to mírně marnivé a banální, ale přeci jenom i ve vojensko-historické blogosféře panuje mírná okurková sezóna, nuže tedy: nevadí. Po přibližně roční snaze již mám také „svého Romaňáka“. Práce „Pevnost Terezín“ ing. Andreje Romaňáka, která vyšla v našich zeměpisných šířkách v roce 1972 jako zcela netypický titul, je svého druhu úvodní povinnou četbou pro každého zájemce o raně novověké vojenství a fortifikace. Ačkoli je patrné, že autor v době nesvobody musel čerpat z dosti omezených zdrojů, jedná se stále o velmi kvalitní odborný text.

Nakladatelství FORTPrint v roce 1994 vydalo notně zkrácenou reedici, ochuzenou především o I. kapitolu „Pevnostní školy a fortifikační systémy v 16.-18. století“. Autor měl k dispozici víceméně vojensko-inženýrské spisy ze staroněmecké a říšské provenience (Speckle, Rimpler a L. C. Sturm, jehož evidentně výrazně použitý Freundlicher Wettstreit der Französischen, Holländischen und Teutschen Kriegs-Bau-Kunst (Augšpurk 1718) není uveden v seznamu použité literatury. Romaňákova práce nicméně představuje mistrné uchopení pramenů, dostupných ve Vojenském historickém archivu. Zaměřuje se na pevnost Terezín hlavně vojensko-technicky, širší kontext víceméně vynechává, včetně otázek koncepce obrany pevnosti a obecného stavu vojenského inženýrství na konci 18. století.