Klub vojenské historie – pevnost Terezín v neděli 22. dubna zahájil sezónu prohlídek pevnostního systému. Přišlo několik desítek návštěvníků, kteří mohli kromě okruhu po povrchu i v podzemí shlédnout i zajímavou výstavu historických pohlednic. Doporučuji využít v měsíci květnu další termíny návštěv – již  zítra, tuto neděli 6. května a poté v neděli 20. května. Ještě je možné využít možnost prohlídky po telefonickém objednání ve sváteční den 8. května.Více informací například v Litoměřickém deníku zde. Během návštěvy jsem měl čas soustředit se ještě na jednu zajímavou skutečnost:

Terezínská pevnost je zajímavá i tím, že v několika ravelinech a kontrgardách jsou skvěle zachované coupure, hluboký zářez v líci prvku, který výrazně ztěžuje další postup nepřítele, pokud by se zmocnil špičky objektu. Pokud je coupure ještě opatřeno střeleckým postavením s banketem a předprsní, tak se jedná o v podstatě nejsilnější zesilovací prvek, jaký je možné použít. „Všechny tenaillony a kontrgardy by měly mít retrenchmenty… protože to znamená, že jejich obrana se stane mnohem silnější. To učinili Francouzi v kontrgardách, nedávno postavených před bastiony v Lille… na frontě, na kterou zaútočili princ Evžen (Savojský) a vévoda z Marlborough ve válce královny Anny (Válka o španělské dědictví)… kdy tyto prvky poskytly možnost pro jednu z nejtvrdších obran, jakou kdy svět spatřil“, píše slavný britský vojenský inženýr a fortifikační teoretik John Muller ve svém spise A treatise containing the elementary part of fortification z roku 1749. Muller výrazem retrenchment označuje právě coupure.

Mullerův text se zmiňoval o obléhání Lille, hlavní pevnosti ve francouzském Vaubanově systému pre-carré, které probíhalo mezi 15. srpnem – 9. prosincem 1708 a kdy pevnost prokázala nejméně dvojnásobnou odolnost v čase, než se předpokládalo. Spojenci ztratili během obléhání více než 15.000 mužů. Jeden z útoků vedl do prostoru takzvané Vodní brány, kryté ravelinem, který byl zesílen dvěma tenaillony, opatřenými rovnou po dvou coupure. V pátek 7. září 1708 těsně před svítáním zahájily tři výstřely děla pokus o ztečení a dobytí kontreskarpy a kryté cesty, podniknutý více než 15.000 muži, kteří zaútočili v několika vlnách, v čele jako obvykle s jednotkou dobrovolníků, zvanou forlorn hope. Útok se nezdařil a stál spojence více než 3000 mužů. O 13 dní později, 20. září, stál další takový útok životy více než 2000 mužů. V ose útoku ležel právě ravelin s dvěma tenaillony, nesmírně zesílenými čtveřicí coupure, přes které se spojenecké jednotky prostě neprobojovaly. ( James Falkner: Marlborough´s Sieges, 142-148).

Pokud si navíc vzpomeneme, jak význačnou roli sehrály kontrgardy v úspěšné obraně pevnosti Turín před francouzským obléháním z roku 1706, tak je zřetelné, jak silnými prvky jsou kontrgardy terezínské (o turínském obléhání je patrně nejlepší publikací 1706:  Le Aquile e i Gigli od G. Cerone Badoniho). V Turíně se právě coupure, opatřené banketem a předprsní, staly základnou, o kterou se opíraly prudké protiútoky posádky, kterým se nakonec podařilo obléhatele vytlačit zpět.

Přidávám proto ještě několik záběrů výborně dochovaného coupure v pravé lící terezínské kontrgardy No. XXII. Pokud vím, tak se jedná o dosti unikátní prvky, coupure v josefovském Ravelinu XIV je zachováno prakticky jen v terénních náznacích, jedinými dalšími prvky tohoto typu jsou coupure v lících terezínských ravelinů XVII a XVIII. Cestou jsem ještě posbíral i několik dalších záběrů…